Vznik samostatného Československa byl obdobím velkých politických, sociokulturních, ale i náboženských změn. Principiálně se jednalo o směřování k demokratizaci společnosti a odpoutávání se od doby habsburské vlády, často emotivně spojované s katolictvím a v umění s dobou baroka. Měla vznikat nová doba – moderní, otevřená a demokratická.
V této atmosféře se utvářela i nová, národní Církev československá, ustanovená 8. ledna 1920. Primárně navazovala na starokřesťanské tradice, v českém prostředí šířené reformními hnutími, s jasným odkazem na teologii mistra Jana Husa. Hned od počátku získávala značnou oblibu, a to nejen pro principy, které zastávala, ale i díky emocionálním apelům na národní hrdost občanů.
Nová církev se již několik měsíců po svém vzniku rozšířila do Německého Brodu (9. 5. 1920). Věřících rychle přibývalo, v roce 1925 už měl sbor 3500 příslušníků, tj. 40 % obyvatel města. Představa, že by pro své potřeby získal některou ze sakrálních staveb, se nenaplnila, přikročil proto k nedobrovolnému rozhodnutí vystavět si vlastní sborový dům.
Církev od samého začátku kladla důraz na větší komunitní provázanost. Cílem bylo spojení liturgického prostoru s prostorem světským, což se v architektuře sborových domů odráželo budováním divadelních či přednáškových sálů, promítacích místností apod., a to formou soudobou s pravdivostí výrazu a čistotou forem, jak uvádí časopis Stavitel (1924).
Projekt vypracoval František Liška za pomoci Ladislava Doskočila a situoval jej na bývalý pozemek primáře brodské nemocnice Františka Zahradnického, který jej po svém penzionování církvi odprodal a přestěhoval se do Prahy.
Paradoxně tak jen několik kroků od barokního gymnaziálního kostela, který sbor doposud převážně, i přes nesouhlas římskokatolické konzistoře, využíval pro své bohoslužby, vznikla moderní jednoduchá stavba na železobetonové konstrukci, doplněná mohutnou věží, zakončenou měděným kalichem, symbolem církve. Architekti využili stoupajícího terénu a rozdělili stavbu na přízemní, komunitní část s přednáškovým sálem a část určenou primárně k liturgii (s vlastním vstupem ze severní strany), jejíž střízlivě koncipovaný interiér byl doplněn sochou mistra Jana Husa od Rudolfa Kabeše (1885–1974) a v roce 1931 kazatelnou od Pavla Sochra. Sbor byl slavnostně otevřen 28. srpna 1927.
Roku 1928 byl přednáškový sál přestavěn na sál divadelní, v jehož prostorách bylo nakonec v roce 1940 zřízeno kolumbárium.
Dana Schlaichertová, 2025
Literatura
Několik poznámek ke stavbě sborů, In: Stavitel. 1924, V, s. 106.
Josef Florian Olša. Z dějin a památností Německého Brodu. Německý Brod, Novina, 1935.
Kristýna Peterová. Liturgický prostor v Církvi československé husitské. Praha, Husitská teologická fakulta UK, 2014, Diplomová práce.
Sbory Církve československé husitské - architektonické dědictví našich regionů. Praha, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, 2018. ISBN 978-80-01-06509-9.
Dana Schlaichertová. Architektura a urbanismus Havlíčkova Brodu 1848-1938. Olomouc, Katedra teorie a dějin umění FF UP, 1998, Diplomová práce, s. 59-63.
Dana Schlaichertová. Sborová budova náboženské obce Církve československé. In: Aleš Veselý (ed.). Příběhy brodských domů. Havlíčkův Brod, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 2016, s. 40-45. ISBN 978-80-904726-9-3.
Prameny
Městský úřad Havlíčkův Brod, archiv Stavebního úřadu. č. p. 2014.
Státní okresní úřad Havlíčkův Brod, fond Farní úřad. karton 9.
Kronika Církve československé, fara Církve československé husitské v Havlíčkově Brodě.
Pamětní kniha Německého Brodu, Státní okresní úřad Havlíčkův Brod, fond Archiv města Havlíčkův Brod, Archiv města Havlíčkův Brod. 1923-1930, s. 62.