Český sochař a vysokoškolský pedagog. Přední představitel tzv. sociálního a civilistního sochařství.  

Narozen jako Jan Louda, od roku 1923 používal příjmení Lauda. Své první sochařské realizace vytvářel jako učeň v kamenické huti pražské katedrály sv. Víta pod vedením Stanislava Suchardy. V letech 1913–1914 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u sochaře a glyptika Josefa Drahoňovského, poté musel narukovat a po návratu z fronty roku 1917 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Jana Štursy, u nějž v roce 1922 absolvoval. Od roku 1921 měl společný ateliér s Otto Gutfreundem a spolupracoval s Janem Štursou na realizaci jeho zakázek.  

Počátkem 20. let podnikl studijní cesty do Německa, Holandska, Francie, Itálie a Německa a krátce před 2. světovou válkou navštívil Francii a Sovětský svaz.  

Ve své rané tvorbě se věnoval sociální tématice (Myčka, 1923) a dívčím aktům, které vycházely z díla Jana Štursy. U reliéfů využíval převážně expresionistických forem. Je známý také jako autor plastik zvířat (Lachtan, 1936) a řadí se mezi nejvýznamnější představitele tohoto žánru u nás. Ve své tvorbě preferoval sádru a pálenou hlínu, kterou i koloroval. Po roce 1945 se zabýval především portrétem.  

Pro Německý (Havlíčkův) Brod vytvořil reliéf portálu administrativní budovy Zemského ústavu pro choromyslné (1931) (HB-2322). 

Mimo vlastní tvorbu se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi lety 1937–1946 zastával místo profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Roku 1946 byl jmenován profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil až do své smrti v roce 1959. Za svou tvorbu získal řadu domácích i zahraničních ocenění. 

V roce 1922 spoluzaložil sociálně orientovanou Novou skupinu a od roku 1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. 

Aleš Veselý, 2025