Velkorysá rodinná hrobka na pěkném místě z roku 1908 je v archivních záznamech HPS spojována se jménem Josefa Zascheho, jehož dílu je blízká i stylovou analýzou. Jednoznačné potvrzení tohoto údaje nicméně chybí, a téma je proto otevřeno budoucímu výzkumu. Hrobka vznikla ve spolupráci se zetěm objednavatele, architektem a stavitelem Franzem Pohlem (1872–?), který podepsal realizační plány.
Velkoobchodník František Meder byl spolumajitelem firmy Meder a Öhm, která sídlila v Senovážné ulici 1394. Smlouvu k nové hrobce podepsal v roce 1908 na padesát let a ještě téhož roku zemřel. Dědictví připadlo jeho synovi Františku Mederovi ml., který 9. října 1915 padl na frontě u Lipanova. Po něm majetek zdědila jeho dcera Bertha, choť architekta Franze Pohla, která hrobku roku 1916 převzala do užívání. Tam údaje bohužel mizí. Teprve po několika dekádách, v roce 1980, byla hrobka tehdejším správcem – Pohřební službou, podnikem hl. města Prahy – propůjčena k užívání rodině Frühaufově.
Monumentálně pojatá hrobka ve stylu klasicizující moderny připomíná podobně uzavřené kompozice inspirované starověkými chrámy, zde sice bez štítu, ale s náznakem velkolepé kombinace vzácných materiálů. Výklenek se dvěma bronzovými nápisovými deskami lemují symetricky rozvržené tyrkysové lizény a leštěné černé sloupky. Z původního kovového nápisu FAMILIE MEDER – POHL zbylo pouze kotvení a otisk písmen na kameni. Náhrobní desku rámují stupňovitě se zvedající stěny z broušeného bělavého istrijského vápence. V nižší čelní zídce se bohužel nedochovala kovaná branka, která původně pietní okrsek uzavírala.
Firmu Pohl & Kutsche, založili roku 1902 František Pohl, architekt a stavitel v Praze, s Ernstem Reinholdem Kutschem, inženýrem ze Saské Kamenice (Chemnitz). Městští stavitelé se sídlem v Praze, Na Florenci 15 projektovali vysoké, moderní průmyslové betonové a železobetonové stavby, stejně jako dělnické domky a řadu adaptací. Působili také jako odhadci České spořitelny.
Pravděpodobný autor hrobky, významný pražský německý architekt Josef Zasche byl znám jako tvůrce ceněného paláce Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopě v Praze (1906–1908) nebo spoluautor pojišťovny Adria u Jungmannova náměstí (1922–1925, s Pavlem Janákem). Funerální díla projektoval především pro Nový židovský hřbitov, z nichž mnohé uplatňují obdobnou hmotovou kompozici jako Mederova hrobka. Ve své tvorbě byl věrný klasicistnímu směru moderní architektury, z něhož čerpal i při navrhování náhrobků.
Na Olšanech realizoval další dvě monumentální díla: hrobku advokáta Libicha a hrobku ředitele České spořitelny Karla Strzizky.
Anna Oplatková – Kateřina Lopatová, 2025