Architekt Karel Řepa je nejvíce spojen s Pardubicemi, kde realizoval řadu rodinných, činžovních i veřejných budov. Do zlínského prostředí se zapsal díky návrhu Divadla pracujících, na němž spolupracoval se svým synem Miroslavem a architektem Františkem Rozhonem.

Karel Řepa se narodil v roce 1895 v Novém Plese u Josefova do rodiny pekaře a švadleny jako nejstarší ze čtyř synů. První praxi získal u stavitele Františka Leiského, od roku 1912 pokračoval na Státní průmyslovou stavební školu, studium však přerušila válka a branná povinnost. Po absolvování stavební školy v roce 1919 pokračoval na UMPRUM v Praze do speciální školy architektury Josipa Plečnika, kterého následoval v roce 1921 také do Lublaně, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. 

Roku 1923 se vrátil do Prahy, spolupracoval s Františkem Krásným na zakázkách pro Českou obec sokolskou. V průběhu dvacátých let se podle Řepových návrhů realizovalo množství tradičněji koncipovaných rodinných vil v Pardubicích, u nichž kombinoval sedlové a valbové střechy, neomítnuté cihelné pásy s hladkou omítkou a kamennou podezdívkou. Kromě znalosti díla Josipa Plečnika je u nich zřejmé také povědomí o soudobé, zejména holandské architektuře. Postupně v realizacích Karla Řepy začaly převažovat funkcionalistické formy (Dům Rolnického družstva v Pardubicích 1935–1938).

Nejoceňovanější Řepovou poválečnou stavbou se stala budova železničního nádraží v Pardubicích (1947–1958), na níž spolupracoval s Josefem Dandou a Karlem Kalvodou. Podobně jako zlínské divadlo, které patří k posledním architektovým realizacím, je i tento objekt zapsán na seznam kulturních památek. Karel Řepa zemřel 2. března 1963 v Pardubicích.

 

 

LŠ