Zdravotnická zařízení představovala vedle školských areálů a objektů obchodů a služeb důležitou součást sídlištní infrastruktury a v rámci západního sektoru Ostravy jim byla věnována zvýšená pozornost. Součástí totiž měla být velká nemocnice v šestém stavebním obvodu, ale i další obvody měly mít svá zařízení. K výrazným veřejným stavbám v rámci třetího stavebního obvodu patří šestipodlažní budova polikliniky poblíž křižovatky ulice Porubské a Opavské třídy (Opavská třída 962/39). Objekt spolu se sousedními přízemními křídly a působivou arkádou s betonovou skořepinovou klenbou navrhl architekt Jiří Lavička z pražského ateliéru 7, který byl mezi lety 1956 až 1958 přičleněn k ostravskému Státnímu projektovému ústavu (později Stavoprojekt Ostrava). Projekt vznikal ještě v procesu destalinizace, takže má tradicionalistický výraz, patrný v symetricky rozvrženém palácovém průčelí s důrazem na výzdobu středního vstupního rizalitu. Hlavní vchod v podobě obdélného vstupu uvozují prosklené stěny a po stranách středního rizalitu figurální reliéfy na téma péče o zdraví v nadživotní velikosti od sochaře Václava Bejčka. Nad parterem probíhá římsa oddělující vyšší část středního rizalitu, vymezenou po obou stranách schodišťovými prosklenými osami. Čtvrté patro je zvýrazněno menšími okenními otvory, ustoupením průčelní zdi a válcovými sloupy rytmizujícími průčelí. Nad korunní římsou je v místě rizalitu široká atiková nástavba. Ačkoli výraz budovy ještě vycházel z tradičních motivů městského paláce, architekt Jiří Lavička jej obohatil o řadu modernějších prvků. Nejvýraznějším z nich je arkáda spojující hlavní objekt a dvě přízemní křídla na západní straně areálu. Tvoří ji betonová skořepinová klenba na ocelových sloupech. Arkáda vytváří přechodový prostor nejen mezi jednotlivými zdravotnickými objekty, ale také mezi parkem jižně od polikliniky a prostorem Opavské třídy na její západní straně. Na jižním konci arkády bylo původně umístěno sousoší „Ošetřovatelka s dítětem“ od Františka Radvana, nyní umístěné ve čtvrtém podlaží polikliniky. Svým konstrukčním a prostorovým řešením představuje arkáda ojedinělý prvek v kontextu utváření veřejných prostranství ostravských sídlišť. Zároveň je poměrně nenápadným dokladem otevírání československé architektury podnětům pozdního internacionálního stylu pod vlivem EXPO 58 v Bruselu i širších proměn architektonického myšlení 60. let minulého století. Objekt polikliniky i souvisejících budov byl opraven, avšak nové a architektonicky nezvládnuté barevné řešení fasád (odstíny zelené a světle modré) potlačuje architektonické řešení celku a neodpovídá jeho významu a roli v zástavbě této části Opavské třídy. Totéž platí pro předprostor polikliniky a parkoviště v zadní části objektu. Přitom zmíněná poliklinika spolu se sousedním objektem a pergolou představují nejvýraznější soubor veřejných staveb na straně prvního a druhého obvodu, tedy v horní části Opavské třídy.  

MSt