Během zimy na přelomu let 1931/1932 se ve švýcarském Svatém Mořici potkali Erich Mendelsohn, přední německý avantgardní architekt židovského původu, a Mořic Bachner, ostravský obchodník. Jejich tehdejší rozhovory se kromě jiného týkaly toho, jak by měl být řešen moderní obchodní dům, neboť Mendelsohn byl známý jako specialista právě v této oblasti. Nebylo to jen tak kdovíjaké setkání. Záhy totiž počal v berlínské projekční kanceláři vznikat projekt obchodního domu pro staveniště v samém centru Moravské Ostravy v Zámecké ulici. 

Zámecká ulice byla vytyčena již ve středověku a patří k nejstarším ulicím Moravské Ostravy. Spojovala Hrabovskou (Vítkovickou) bránu s náměstím. Dřívější název Na Zámčisku zřejmě odkazoval k městskému hradu olomouckého biskupa, který zde měl stát, snad právě v místě, kde později vznikl obchodní dům Bachner. V těchto místech se také při městské hradbě nacházela hřbitovní kaple sv. Lukáše, zbořená ve čtyřicátých letech 19. století. Starší domy čp. 67 a 68 (později čp. 177 a 178) sousedící se hřbitovem, které zde existovaly zřejmě již od středověku, nahradila v roce 1869 budova české chlapecké měšťanské školy navržená ostravským stavitelem Franzem Böhmem. Za ní byl v letech 1883–1889 postaven kostel Božského Spasitele podle projektu Gustava Meretty. Teprve mezi lety 1894 a 1900 byla podél školní budovy a kostela vytyčena ulice Löfflerova (dnes Puchmajerova), která zabrala i část někdejšího hřbitova.

V již zmíněném roce 1931 koupil část české měšťanské školy na nároží Zámecké a Löfflerovy ulice židovský obchodník Mořic Bachner pocházející z Haliče, který chtěl na jejím místě postavit obchodní dům. Bachner svou firmu obchodující železářským a smíšeným zbožím založil již v roce 1896, zpočátku sídlila na Hlavní ulici (dnes třída 28. října), poté na Zámecké 15 (čp. 1666). Postupné rozšíření sortimentu o kuchyňské potřeby, nářadí, sklo a porcelán si vyžádalo výstavbu zcela nového moderního obchodního domu.

Mořic Bachner si pro jeho navržení vybral již zmíněného Ericha Mendelsohna, od počátku 20. let světově proslaveného expresionistickými skicami a projekty (například Einsteinova věž v Postupimi). Expresionistický akcent Mendelsohn rozvíjel v průběhu 20. let, avšak v závěru desetiletí ve své tvorbě stále častěji uplatňoval střídmé formy nové věcnosti. To platilo nejen o jeho vile Am Rupenhorn, kterou si navrhl, ale také o ostravském obchodním domě Bachner. Pětipatrová budova s železobetonovou vyzdívanou konstrukcí na půdorysu písmene L využívá exponované polohy na nároží ulic Zámecké a Puchmajerovy, kterou architekt akcentoval dynamicky pojatým vertikálním neonovým poutačem s písmenem B v kruhu v úrovni korunní římsy. Parter odlehčil plným prosklením se zapuštěnými vstupy a vytvořil vzdušnou podnož vyšších podlaží oddělenou od hmoty profilovanou kovovou římsou, původně doplněnou markýzami. Patra jsou horizontálně členěna pásovými okny v kovových rámech a s vysokými parapetními plochami, vertikální prvek zajišťuje asymetricky umístěný schodišťový rizalit prosvětlený rastrem čtvercových oken. Hmota vrcholí mírně odsazenou korunní římsou, což zvyšuje dojem, že římsa levituje nad hmotou vlastního objektu. K obložení fasád použil Mendelsohn keramický obklad Dursilit od československé firmy RAKO. Průčelí do Zámecké ulice bylo opatřeno výrazným neonovým nápisem BACHNER, který se bohužel nedochoval (jeho náznaková rekonstrukce je dnes umístěna do výkladu). Obchodní dům byl ve dvoře doplněn třípatrovým bočním křídlem, v němž byly umístěny kanceláře, sklady a také odpočinková terasa pro zaměstnance, v současnosti zastavěná nástavbou.

Dispozici obchodního domu pojal Mendelsohn jako otevřený prostor členěný pouze železobetonovými pilíři, jednotlivá patra propojovalo dvouramenné schodiště s trubkovým zábradlím a dvojice výtahů. Vysoko položená okna umožňovala dobré osvětlení a zároveň neodváděla pozornost zákazníků ke sledování toho, co se děje za nimi. Jejich vysoké parapety také umožnily umístění regálů kolem stěn. V jednotlivých patrech se nabízel vždy na určitý druh zboží: v přízemí se prodávaly potřeby pro domácnost, v prvním patře dámská a pánská konfekce, sportovní potřeby, v druhém patře kuchyňské nádobí a látky a ve třetím patře nábytek a koberce. Obchodní dům také využíval nejmodernější technické vybavení – teplovzdušné topení, klimatizaci a hygienické zázemí v každém podlaží. 

Stavba začala v létě 1932 po demolici školní budovy a dokončena byla o rok později, v září 1933. Erich Mendelsohn se ale slavnostního otevření již nezúčastnil, v březnu 1933 emigroval do Velké Británie. Rovněž Bachnerovi museli uprchnout v březnu 1939 před nacisty a obchodní dům se stal filiálkou obchodního domu Brouk a Babka. Po druhé světové válce se Erich Bachner opět ujal firmy, ale v roce 1948 mu byla znárodněna a obchodní dům dostal nový název – Horník. V 60. letech se plánovala přestavba a dostavba, která se nakonec nerealizovala. Ačkoliv byl objekt v roce 1984 prohlášen kulturní památkou, nepodařilo se zabránit utilitárním úpravám, při nichž byly vyměněny okenní a dveřní výplně a vystavěny příčky mezi schodištěm a prodejními halami, což narušilo původní dispozici. V 90. letech se podařilo zčásti obnovit parter, ale budova trpí permanentní nedostatečnou údržbou, což je patrné jak v exteriéru, tak i v interiéru objektu. Ve srovnání s dalšími Mendelsohnovými středoevropskými stavbami – obchodním domem Weichmann v Glivicích a obchodním domem Petersdorff ve Vratislavi – které jsou opravené a udržované, je současný stav jediného díla jednoho z nejvýznačnějších architektů 20. století na území naší republiky tristní a představuje konkrétní dluh české společnosti v oblasti péče o moderní architektonické dědictví.

RR + MSt