Zotavovna Morava představuje jedno z děl moderní architektury, které v meziválečném období dotvořilo prostředí podhorských osad Vysokých Tater. Stala se tak součástí řady zdejších sanatorií, ozdravoven a rekreačních zařízení přibývajících na tomto území od 19. století. Jednotlivé stavby vznikaly primárně jako součást klimatických lázní určených pro léčbu tuberkulózy, která byla v tomto období poměrně rozšířeným onemocněním a vážným zdravotním i celospolečenským problémem. Kromě Zotavovny Morava postavili začátkem 30. let v nedalekém Dolním Smokovci podle návrhů moravského architekta Josefa Marka Šrobárův ústav pro léčbu tuberkulózy u dětských pacientů. Ve Vyšných Hágách zase ve stejném období začali pro dospělé stavět Léčebný ústav TBC od architektů Františka Libry a Jiřího Kana. Ústav dokončili až během válečných čtyřicátých let.

Zotavovna Morava nebyla koncipována jako léčebný dům, ale patří mezi rekreační zařízení určená k regeneraci sil pracujících. Postavila ji Moravská životní pojišťovna v severní části Tatranské Lomnice ve výšce přibližně 900 m n. m. podle plánů architekta Bohuslava Fuchse. Projekt vznikl na základě soutěže uskutečněné v roce 1930. Stavební dozor vykonával pracovník Fuchsova ateliéru, architekt Jiří Auermuller st. Budova je zasazena do svažitého terénu. Terasové úpravy rekreačních luk se nacházejí pod Zotavovnou a na východ od ní, kde měla být stavba časem rozšířena, čímž by se současně zvětšila kapacita jídelny.

Objekt má půdorys členěný do trojtraktu se třemi samostatnými a současně harmonicky do sebe zapadajícími částmi s různými funkcemi – společensko-provozní, komunikační a ubytovací. Architektura objektu koresponduje s vysokohorskou scenérií především ozubením lůžkového bloku. Nese prvky moderních sanatorií a hotelů zajišťujících hygienu pobytu rekreantů ve smyslu maximálního prosvětlení a provětrání pokojů i společenských prostor a možnosti odpočinku na léčivém horském vzduchu na terase. Společenská část budovy je nižší než čtyřpatrová lůžková se šikmo umístěnými pokoji orientovanými na slunnou jižní stranu s výhledem do údolí. Na druhém podlaží východního křídla se původně nacházel prostor tančírny. Před vstupem do ní instalovali snad dodnes zachovanou pamětní desku s datem 29. 6. 1933, kdy v Zotavovně přivítali první hosty. Společenskou část navrhl architekt prosvětlit pásovými okny bratislavské firmy Armina Krause.

Zotavovna prošla během své existence různými úpravami v několika etapách. K první úpravě došlo v letech 1957–1964. Podle Fuchsových projektů tehdy obnovili společenské prostory, vstupní halu s recepcí, kavárnu a jídelnu. V rámci obnovy došlo částečně i k funkční reorganizaci těchto prostor. Kromě toho doplnili interiérové vybavení novým nábytkem. Druhou úpravu Moravy datujeme do let 1977–1979, kdy jednotlivé pokoje doplnili koupelnami s toaletami. V letech 1988–1990 bylo po konzultaci s architektovým synem Kamilem Fuchsem rozhodnuto o rozšíření jídelny na úkor terasy. V téže etapě vyměnili i původní „Krausova“ pásová okna, což významně zasáhlo do autenticity tohoto architektonického díla. V současnosti probíhá komplexní obnova zotavovny. Vzhledem k tomu, že jde o národní kulturní památku, cílem obnovy je modernizace stavby při respektování zachovaných prvků a celkové přiblížení tohoto Fuchsova díla jeho dobovému výrazu.

Katarína Haberlandová