Vila v osadě Háj u Třeštiny je raným dílem architektů Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka navrženým v duchu rondokubismu. Vznikl v období formování československého národního slohu a nese výrazné znaky Kotěrovy školy, ovlivněné vídeňskou modernou, anglickým typem bydlení i soudobými expresivními a vitalistními tendencemi.

Vila byla projektována a realizována v letech 1921–1923 souběžně s výstavbou nového objektu vodní elektrárny. Investory celého komplexu byli bratři Radomír a Karel Plhákovi a Karlova žena Ellen rozená Hervertová. Byla to právě Ellen, mimořádně vzdělaná a kulturně orientovaná osobnost s vazbami na pražské umělecké prostředí, která se aktivně angažovala ve výběru architektů i celkové koncepci stavby.

Po oslovení Pavla Janáka a Jana Kotěry byl návrh nové vodní elektrárny a rodinné vily svěřen Kotěrovým žákům Bohuslavu Fuchsovi a Josefu Štěpánkovi, kteří tehdy krátce po ukončení studia působili v jeho ateliéru a následně se osamostatnili založením společné praxe.
Jednopatrová vila s podkrovím je situována uprostřed rozlehlého pozemku v těsném sousedství elektrárny a je orientována s ohledem na světové strany i vztah k okolní krajině. Hlavní obytná část směřuje na prosluněnou jižní stranu, zatímco jídelní trakt na západní stranu a hygienické zázemí do východního křídla. Fasády jsou jsou členěny rizality, konkávně a konvexně prohnutými plochami, oblouky a kruhovými okny. Uplatňují se motivy půlkruhu, oblouku a jemného reliéfního dekoru biomorfního charakteru, které propojují exteriér s interiérem. Dispozičně vychází z anglického modelu bydlení s centrální halou jako společenským jádrem domu. Dominantním prvkem interiéru je monumentální sloup, z něhož se paprskovitě rozbíhají stropní trámy, symbolicky připomínající strom života a zdůrazňující organické pojetí stavby. Tento motiv propojuje architekturu s ideou růstu, energie a rodinného života, která paralelně rezonuje i v návrhu elektrárny. Vnitřní vybavení bylo navrženo architekty a realizováno brněnskými UP závody Jana Vaňka.

Za druhé světové války se syn majitelů vily Karel Plhák ml. zapojil do protinacistického odboje a ve vile se ukrývali uprchlí váleční zajatci. Ve vykonstruovaném procesu na počátku 50. let byli Karel i Radomír Plhákovi odsouzeni a uvězněni. Karel Plhák zemřel na počátku 70. let, kdy Ellen a Radomír prodali vilu JZD, jež v ní zřídilo školící středisko. V roce 1977 byl zadán olomouckému pracovišti Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů projekt na rekonstrukci vily, jež byla od roku 1958 památkově chráněna. Vedení prací se ujal olomoucký architekt Antonín Škamrada, jenž byl žákem a později i asistentem Bohuslava Fuchse a velmi pietně přistupoval k jeho odkazu. Od 90. let byla část vily využívána jako penzion a restaurace, ty provozují i současní majitelé, kteří objektu, z něhož vytvořili kulturní centrum, věnují velkou péči. 

Lucie Valdhansová