V roce 1935 zvítězil Bohuslav Fuchs v soutěži na projekt přestavby centra lázní Trenčianské Teplice. V návrhu přesvědčil porotu o potřebě přesunout těžiště lázeňského centra z údolí na slunný jižní svah nad dnešním městem. Vybudování umělých teras, zpřístupněných výtahy a pohyblivými schody, však představovalo technicky i finančně mimořádně náročný projekt. Tehdejší ředitel lázní Jaroslav Topinka proto rozhodl, že realizace proběhne etapově; první – a zároveň jedinou uskutečněnou – etapou se stala výstavba Letního koupaliště.

Architekt situoval koupaliště do opuštěného kamenolomu s pramenem vody, místními nazývaného Na Zelenej žabě, který sám s nadšením popsal jako „skvěle osluněné a jižními větry dobře temperované místo“. Oproti soutěžnímu návrhu realizační projekt prošel významnými změnami, souvisejícími zejména s rozšířením funkční náplně areálu. Kromě bazénu s parametry pro vodní pólo měl obsahovat také dětský bazén, převlékárny, prostory pro masáže a další zdravotní či estetické služby, jakož i restaurační zázemí. Koncem 30. let 20. století Fuchs navrhl také kuželkárnu, která rozšířila nabídku atrakcí areálu.

Celý soubor situoval na vrstevnici svahu. Hlavní bazén umístil do prostoru kamenolomu, od kterého rozvíjel hlavní objekt koupaliště. Kromě společných šaten a převlékáren si návštěvníci mohli zapůjčit i samostatné kabinky, které architekt připojil k hlavnímu bloku v podobě štíhlého dvoupodlažního křídla, zakončeného elegantním točitým schodištěm. Kruhový dětský bazén doplňuje malý pavilon určený pro dozor a místnost lékaře první pomoci.

Fuchs dokázal výjimečně harmonicky sladit pestrost forem, použitých materiálů, barev a struktur. Zároveň zde lze číst i klasické kompoziční principy: vertikální členění fasád přechází od masivního kyklopského zdiva a hrubě strukturované břizolitové omítky, přes podlaží s vertikálami železobetonových sloupů a vzdušnými terasami, až po restauraci s pultovou střechou, které dominuje dřevo a sklo. Výtvarný rozměr architektury dotváří i umělecká díla v interiéru – v restauraci nástěnná malba od Františka Kalába a v baru fototapety Vysokých Tater od Karla Plicky, jakož i osvětlení bazénu reflektory ponořenými pod vodní hladinou.

Hodnota tohoto Fuchsova Gesamtkunstwerku byla oceňována již od jeho vzniku a v roce 1995 byl areál vyhlášen národní kulturní památkou. Přesto bylo koupaliště již po několika letech pro zanedbanou údržbu uzavřeno. Obnova, ke které došlo až po více než dekádě chátrání, však – bohužel – vedla také ke ztrátě části jeho autenticity. Nejzásadnějším zásahem se stalo prosazení moderních aquaparkových atrakcí do původního bazénu i nevhodné vytváření VIP zón. Obnovená Zelená žaba tak ztratila nejen velkou část elegance Fuchsova poetického funkcionalismu, ale také sociální rozměr moderního hnutí.

Peter Szalay